Listopad 2015

Jak chutnají ženšenové bonbóny

20. listopadu 2015 v 20:35 | K. |  Co se jinam nevešlo
Před třemi dny jsem konečně mohla s téměř posvátnou úctou roztrhnout zlato-průhledno-červený pytlík a nasát nezaměnitelnou vůni ženšenových bonbónů.
Vždycky jsem je měla spojené s kamarádkou. Nespočetněkrát mi je nabídla, když jsme spolu někde byly.
A tak jsem, jedoucí v autě, na klíně svůj vysněný ženšenový poklad, v uších sluchátka, přemýšlela, jak vlastně tyhle bonbóny chutnají.
Snad po procházkách, po lese, po smíchu, po blízkosti, po radosti...
Je teď hrozně zvláštní si na nich pochutnávat, třeba když jdu ze školy, jen tak a sama. A bojím se, že teď, když je jich plná plechovka od máty, ztratí kouzlo. Těch chvil. Co když už mi pak nebudou připomínat střelbu z luku, společné malování víl a elfů, nebo ježdění na neviditelných koních?
Budu se snažit upevňovat vzpomínky při každém rozbalení malinkatého obalu, při každém vdechnutí vůně. Každé ráno, kdy si budu do kapsy dávat jeden bonbón pro sebe a jeden pro pocestného.
A moc se těším, až zase budeme rozbalovat ženšenové bonbóny spolu.

Pocity

8. listopadu 2015 v 0:17 | K. |  S hlavou v oblacích
Nevím, jak začít.