Pod rouškou noci

15. února 2014 v 19:12 | K. |  Poezie
Ještě jedna básnička z deníku, z velké části psaná o hodině německého jazyka. ;-)

Kolik je kroků na měsíc,
tolik je v moři slz,
i listy na spadaném předměstí,
podávají smutku prst.

Plášť je ušitý jehlou zlamání,
vzpomeneš, kdys naposled viděla slunce?
Měsíc podává soukromé doznání
a kulhá o zlomené hůlce.

Lehká jak sněhová vločka,
těžší než Amorův šíp,
něžná jak růžová kočka
krutá jak vulkán, ne víc.

Dlaní si zakryla oči,
najdeš mě dřív než se ztratím?
Vykročila vstříc černé noci,
mávla: Odcházím, zatím.

Všude je klid,
černou rozťal ostřený rapír,
Ty to tušíš, viď?
měl Tě rád kamenný upír.

Definitivně se tímto tedy vzdávám prohlášení, že nezkouším básnit. Smím-li tomu tak říkat?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 majka majka | 24. března 2014 v 19:48 | Reagovat

Prozkoumávám celý web a moc se mi líbí. Básnička je moc hezká.

2 Nimue Nimue | 30. března 2014 v 19:09 | Reagovat

[1]:Děkuji, to mě moc těší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama