Jak chutnají ženšenové bonbóny

20. listopadu 2015 v 20:35 | K. |  Co se jinam nevešlo
Před třemi dny jsem konečně mohla s téměř posvátnou úctou roztrhnout zlato-průhledno-červený pytlík a nasát nezaměnitelnou vůni ženšenových bonbónů.
Vždycky jsem je měla spojené s kamarádkou. Nespočetněkrát mi je nabídla, když jsme spolu někde byly.
A tak jsem, jedoucí v autě, na klíně svůj vysněný ženšenový poklad, v uších sluchátka, přemýšlela, jak vlastně tyhle bonbóny chutnají.
Snad po procházkách, po lese, po smíchu, po blízkosti, po radosti...
Je teď hrozně zvláštní si na nich pochutnávat, třeba když jdu ze školy, jen tak a sama. A bojím se, že teď, když je jich plná plechovka od máty, ztratí kouzlo. Těch chvil. Co když už mi pak nebudou připomínat střelbu z luku, společné malování víl a elfů, nebo ježdění na neviditelných koních?
Budu se snažit upevňovat vzpomínky při každém rozbalení malinkatého obalu, při každém vdechnutí vůně. Každé ráno, kdy si budu do kapsy dávat jeden bonbón pro sebe a jeden pro pocestného.
A moc se těším, až zase budeme rozbalovat ženšenové bonbóny spolu.
 

Pocity

8. listopadu 2015 v 0:17 | K. |  S hlavou v oblacích
Nevím, jak začít.

Rychle tady a zase pryč

15. září 2015 v 21:35 | K. |  Co se jinam nevešlo
Napíšu něco víc. Teď ne. Jindy. Doufám, že brzy. Jen jsem chtěla zaznamenat tohle:

Dneska jsem na chvíli nebyla Váhou.

To je jedno. :-)
Tak brzy nashledanou.
 


Výročí

3. září 2014 v 21:20 | K. |  Špiónek
Zdravím Vás. :-)
Dnešní článek nebude nijak dlouhý - jako kdyby ty ostatní byly - jen... jak to nazvat? Oslavující? No, dejme tomu. :-)
Totiž před rokem byla Fantazie založena. Strašně rychle mi to uteklo. Baví mě to sem psát, je to svým způsobem hlavučistící a tak nějak... milé, když člověk ví, že sem někdy může zabloudit "internetový poutník", který si třeba něco přečte, nechá vzkaz, nebo prostě jen stránky rozklikne. A za to jsem ráda.
Co ještě dál napsat?
Snad ještě, ať se Vám tu líbí, máte radost z některých článků, jako já z návštěvníků. :-)

Hodně slunečných dnů.

K.

Ohlédnutí za dvěmi mesící volna a očekávání zbývajících deseti do těch dalších dvou...

31. srpna 2014 v 15:15 | K. |  Špiónek
Hodiny prázdnin nelítostně odtikávají poslední minuty. Asi je někdo vzal a přetočil, aby utekly rychleji.
Moc jsem si je užila, některé týdny byly víc než úžasné.
Ve splňování věcí, které jsem si předsevzala, bych u většiny onu imaginární fajfku udělat nemohla, ale místo toho se vyskytlo tolik jiných věcí, že se to zkrátka stihnout nedalo. Tak teď vyčkávám na další volné chvíle, abych mohla dohnat to, co se nestihlo a odpočnout si, po tom dvou měsíčním nicnedělání...

Kam dál